Vědci dokázali, že rodová paměť existuje

Zkušenosti, které nasbírali předkové, ať už dobré nebo špatné, mají v sobě zakódovány i jejich potomci. Například jestli otec tonul, bude se jeho syn panicky bát vody. Syn jeho syna také. Atakdále.

Jinými slovy, potomci dědí „data“, která ukládali jejich předkové, tedy rodovou paměť. Fantazie? Nikoli. To, že tento fenomén existuje, nyní potvrdili biologové z Yerkes National Primate Research Center při Emory University v Atlantě.

Kerry Ressler a Brian Dias provedli unikátní experiment, který popsali v magazínu Nature Neuroscience. Samce myší vypustili na plochu, do níž byl zaveden proud. Ten v pravidelných intervalech pouštěli, což myši bolelo a snažily se utéct. Elektrické šoky do tlapek provázela vždy vůně ptačí třešně, konkrétně její hlavní složka, acetofenon. Po četných pokusech je přestali mučit bolestí a do prostoru pouštěli pouze vůni. Když ji myši ucítily, snažily se před ní prchnout.

To nejzajímavější se stalo v následující etapě. Myši, které se účastnily experimentu, měly potomky. Ty rány proudem nedostávaly a nebyly ani vystaveny účinkům acetofenonu. Když později tuto vůni ucítily, prchaly před ní stejně jako jejich otcové. Stejným způsobem se chovala i další generace myšat.

Fenomén rodové paměti byl až dosud vnímán jako z říše sci-fi  a soudilo se, že nemá žádný vědecký základ. Teď se zjistilo, že traumatizující informace mění aktivitu genů chemickou modifikací DNA a tyto změny se předávají od otců na syny a vnuky.

Zdroj: kp.ru

Vědci našli důkaz o existenci posmrtného života

Uznávaný americký anesteziolog dr. Stuart Hameroff a jeho britský kolega Roger Penrose před časem informovali o vědecké teorii, která potvrzuje existenci posmrtného života. „Jakmile člověk zemře, kvantové informace zůstávají žít mimo tělo ve vesmíru jako duše,“ uvedli vědci.

Základy této teorie vycházejí z představy o mozku jako biologickém počítači se 100 miliardami neuronů, které působí jako informační síť. „Pro představu, jakmile přestane srdce bít, člověk umírá. Avšak informace, které jsou obsažené v mozku, neumírají, ale začnou se šířit vesmírem. Zjednodušeně řečeno, lidská duše neumírá, ale vrací se do vesmíru,“ uvedl Hameroff pro server news.com.au.

Když lékaři vracejí člověka k životu, kvantová informace, která byla ve vesmíru, se znovu vrací do lidského těla. Člověk si proto tuto neobyčejnou zkušenost pamatuje. „Kvantová informace se vrací do mikrotubulů a pacienti, kteří prožili klinickou smrt, si pak vzpomínají na bílé světlo na konci tunelu, ve kterém se ocitli,“ dodal Hameroff. „Pokud však člověk zemře, jeho informace zůstávají i nadále žít mimo tělo ve vesmíru jako duše.“

Zdroj: tvnoviny.sk

Zdroj:Procproto

Vědci dokázali existenci paralelních světů

Matematický objev, který udělala skupina vědců z Oxfordské univerzity, dokazuje, že paralelní světy skutečně existují. Samotná teorie těchto světů se objevila už v roce 1950 v USA. Její autor Hugh Everett se jejím prostřednictvím pokoušel objasnit záhady kvantové mechaniky.

V Everettově „mnohočetném“ vesmíru může vést každá nová událost k jinému výsledku. Počet možných alternativních výsledků se rovná počtu světů. Například řidič auta vidí chodce, jak mu vběhne do cesty. V první realitě se mu snaží vyhnout a sám se zabije. Ve druhé se dostane do nemocnice a přežije, ve třetí realitě zahyne chodec. Počet alternativních scénářů je nekonečný. Everettovu teorii ale vědecký svět považoval za fantastickou a nakonec upadla v zapomnění.

V Oxfordu ale nyní zjistili, že Everett se vydal správným směrem. Experimentálně prokázali, že atomové částice zaujímají nejasnou „superpozici“, ve které mohou současně rotovat různými směry, nebo se objeví ve stejnou dobu na různých místech.  Hlavním závěrem jejich objevu je, že keříčkovité struktury, které vznikají při štěpení vesmíru na paralelní verze sebe samého, objasňují pravděpodobnostní charakter v kvantové mechanice. To podle oxfordských vědců dokazuje, že žijeme v jednom z mnoha paralelních světů, a nikoli v jedinečném.

Zdroj: vz.ru

Procproto

Co je to zákon pěti procent?

Pokud se alespoň 5 % členů nějaké skupiny začne spontánně věnovat nějaké činnosti, její zbytek ho okamžitě napodobí. Jevu se říká autosynchronizace nebo také zákon pěti procent.

Představte si pokojně pasoucí se stádo koní. Jestliže se 5 % zvířat něčeho lekne a dá se na útěk, následuje je postupně celé stádo. Totéž platí u světlušek: když jich začne 5 % poblikávat, rozsvítí se celá skupina. Stejné je to i u lidí a můžete si to vyzkoušet sami. Až půjdete se skupinkou přátel na koncert, domluvte se s nimi a začněte v určitou chvíli spontánně tleskat. Uvidíte, že se k vám postupně přidá celé auditorium.

Zákon 5 % potvrdili experimentálně britští vědci. Shromáždili větší množství osob do velkého sálu a požádali je, ať se v prostoru pohybují, jak je jim libo. Pět procent z celkového počtu ale instruovali, aby se v určitý moment vydali určitým směrem. A stejným směrem se okamžitě vydali i ostatní členové pokusu. Další výzkumy zjistily, že v davu lidí stačí 5 % provokatérů, aby se pokojný mítink změnil v násilnou demonstraci.

Jaké jsou praktické důsledky tohoto jevu? Například školní kolektivy by se měly skládat z 20 žáků, protože 5 % z tohoto počtu rovná se jedné, tedy jednomu lídrovi, jimž by měl být kantor. V posluchárně, kde je 30 až 40 lidí, se pozornost skupiny udrží mnohem hůře

Zdroj: Procproto